Failté! (pro ty, kteří běžně nemluví skotskou galštinou "Vítejte")

Den dětí - přišel tento den, ale my se přece nepůjdeme bavit někam do lesa s ostatníma mrňatama a dívat se na princezny, čerty, vodníky - css, na to už jsme velký.

     Takže vyrážíme do Žloukovic na Skotské hry.  Nejhorší to bylo asi pro maminku, která nám musela ušít kilty, sporany (jé, vy zase nevíte, co to je, že jo? To jsou takový ty kapsičky, co nosí vepředu kolem pasu Skoti - radši běžte do pohádkovýho lesa) a tak jsme vyrazili. Jo, zapomněli jsme, že táta byl taky ve skotským. Říkal, že mu hrozně táhne na... na... Na co to říkal? Jo, na kolena . Ještě se několik žen chtělo přesvědčit, jestli je táta "pravý" Skot, ale maminka byla poblíž a hlídala, takže naštěstí k žádnému narušení pořádku her nedošlo.

     Ve Žloukovicích jsme se rozdělili do skupin, které budou proti sobě bojovat a vyrazili jsme na místo, kde se klání nejlepších Skotů mělo konat. Teda řekneme vám, cesta to byla pekelná. Téměř tři kilometry do prudkého kopce, holt se muselo oddělit zrno do plev. Ty slabší jsme nechávali v příkopech .

     Pak jsme konečně dorazili na místo her. Nejdřív bylo vytlačování kládou z kruhu, pak hod kamene a hod kládou. Do kruhu na vytlačování hned naběhl borec nepřátelské skupiny, takový menší podsaditý pořízek a začal všechny okolo posměšně vyzývat k souboji mysle si, že na něj nikdo nemá. Nikomu se moc proti 90kilovýmu Skotovi nechtělo, tak Miluška prohlásila "Radek půjde". Pořízek se jen smál, ale tátu neznal. Trošku ho ten smích přešel, když vyběhl náš dvoumetrový, "pár" kilo přes sto vážící táta. Pak už jsme se smáli my - první vítězství pro naší skupinu. Pak už to šlo ráz na ráz - i my s bráchou jsme vytlačili takovýho malýho obra z kruhu. Maminka s tátou na nás byli moc pyšní. Hod kamenem byla pro nás hračka, doma přeci házíme vším, kamenama, hračkama, vidličkama, klackama, jo a když jsme byli u tety, tak jsme si i chvíli házeli s kotětem, než nám to maminka zatrhla . A kláda, css, brrrnkačka. Pak, jakožto největší celebrity místního skotského spolku, jsme spáchali několik archivních foteček a jeli jsme domů. Pořádně jsme si ten den užili, akorát to moc rychle uteklo. Ale nevadí, zase budou další akce. Takže "slán go fóill!" - Brzy na shledanou.