Jdi na obsah Jdi na menu
 


Ahoj všem,

     trochu jsme se teď s bráchou odmlčeli a už jsme zase tady Sešel se nám rok s rokem, docela to uteklo a zase jsme vyrazili s oddílem Vlaštovka na závody Železný Tomík do Litoměřic. Letos už jsme byli plnohodnotní závodníci, odložili jsme dětská odrážedla a jako každý správný Tomíček jsme už jeli na kolech, ale nebudeme předbíhat.

     Přijeli jsme v pátek večer, asi kolem půl sedmý. Normálně doma už bysme se šli pomalu koupat, napapat a spát, ale tady už nejsme za mrňata. Jsme velcí závodnící a reprezentanti našeho oddílu Vlaštovka v kategorii minitomíček a jako takoví musíme samozřejmě trénovat, tak jsme oblíkli vesty a šup do lodí. Byla to paráááda, svištěli jsme proti proudu, omrkli kachny a zase tradá dolů. Pár nepříliš zkušených borců se koupalo. Jo, holt kdo umí, ten umí,  kdo neumí, koupe se ve studeným Labííí .

     A v sobotu ráno to začalo, vyzvedli jsme si startovní číslo, tentokrát 64, konkurence přibývá . Naskočili jsme s taťkou do Vydry, ne řeka Vydra, jsme přeci na Labi, do Vydry jako kanoe, mamka nás zezadu jistila, prý jsme pořád trdla a od loňska se nic nezměnilo a vyrazili jsme. Po proudu to svištělo až se nám dělaly vlny od přídě, táta je dobrej (i když starší) motůrek. Pak jsme byli v cíli, vyskočili jsme z lodě a utíkali k zaparkovaným kolům. Po cestě jsme odhazovali vesty, rychle nasadili helmy a už jsme šlapali. V tréninku byl moc dobrý Matýsek, ale tady trohu pokůlhával, pošlapával. Zato Davídek do toho šlápnul, až mu vlály vlásky. Matýsek měl po cestě drobnou nehodu, kdy skoro spadl z kola a trochu se uhodil, ale jako správný sportovec potlačil bolest, zatnul zoubky a rychle dojel do cíle a už jsme běželi. To už byla jen taková třešínka na dortu, běháme přeci doma pořád a rádi, takže v tom jsme fakt dobrý. Akorát tatínek, který nám s maminkou dělal doprovod, rád ani dobře neběhá a bylo to na něm vidět. Ten se snad těšil do cíle víc než my . V cíli jsme dostali koblihu a napít a táta si šel odpočinout. To my bysme s bráchou klidně běželi dál. Táta si bručel pod fousy něco o baterkách a o klíčku na zádech, ale nebylo mu moc rozumět, tak jsme to s bráchou neřešili.

     Pak bylo vyhlášení a zase jsme stáli na stupních vítězů. Zase jsme dostali spoustu cen a náš oddíl skončil celkově druhý, což v té velké konkurenci je skvělý výsledek.

     Teď přes léto natrénujeme pořádně vodu, kanoi, protože tam jsme nejslabší (asi vyměníme motůrek za výkonnější ) a příští rok to všem ukážeme. Takže se mějte a už se těšíme zase do Litoměřic - ahóóój!!!

    

 

 

Náhledy fotografií ze složky Železný Tomík 2010