Jdi na obsah Jdi na menu
 


Tak zase ahoj,

v sobotu 26.9. jsme s mamkou a taťkou a s naším oddílem vyrazili na orientační závody oblasti Berounka. Neměli jsme to nijak daleko, jeli jsme do Újezda k hájovně Doubravce. Pro nejmenší vzrůstem a věkem byla připravená trasa po fáborcích, starší děti běžely podle azimutu a ti nejstarší a dospělí podle mapy (i taťka s mamkou).

Matýsek vyrazil na trať jako první. Táta mu dělal doprovod. Ne že by se ztratil, ale spíš aby se nezapomněl u nějaký louže, kytičky nebo tak Davídkovi bylo líto, že běží bez něj, protože jsou kluci zvyklí dělat většinu lumpáren spolu. Ale maminka ho nakonec přemluvila, ať neblázní, že za chvíli poběží taky. Trať to byla náročná, přes pokácená místa, ale nebylo to nejhorší. Museli jsme po cestě hledat obrázky a obkreslit je na papír, abysme dokázali, že jsme trať proběhli opravdu celou. Hledání obrázků byla velké zábava. Našli jsme úplně všechny, Davídek s mamkou taky. Když jsme dobíhali do cíle, všichni nám fandili a my jsme utíkali, co nám nožičky a botičky stačily.

Pak byla na řadě mamka s taťkou. Taťka zas dělal doprovod, protože maminka zkoušel běžet podle mapy poprvý a trochu se bála, že se nám ztratí. (my jsme se s bráchou taky trošku báli, ale ne zase tak moc) Hlídala nás zatím Miluška s Jirkou. Nakonec se ukázalo, že mamce mapa problém nedělá a spíš zachránila tátu, který se snažil pomáhat stylem "podle týhle mapy jsme támhle na tom kopci" Kdyby taťka běžel sám, už bychom byli asi napůl sirotci.

Jako uvítání jsme připravili pro mamku a taťku překvapení v podobě Matýskových pokakaných trenýrek Nechápu, čemu Miluška nerozuměla na slově "kakat" To doma stačí zašeptat "kakat" a už všichní lítají jak zdivočelí. Ale musí se nechat, že se Miluška snažila všechno napravit, než mamka s taťkou přiběhnou (a že na to měla díky taťkovi, který se ztratil, zatraceně času) a pečlivě umývala Matýska limonádou s bublinkama

Jinak to byl ale opravdu povedený den. Pěkně jsme si ho užili. Davíďo skončil první a Matýsek druhý. Maminka byla nakonec čtvrtá. Příště už to bude určitě lepší, musíme mamince (a hlavně tatínkovi) vysvětlit, jak se běhá po lese. Tak ahoj zase příště. M+D