Ahoj všem, tak jsme zase tady.

            Dneska vám budeme vyprávět o našem dalším táboře. Jeli jsme do Velehrádku u Dvora Králové. Teda cesta to byla dlouhá, trochu jsme se s bráchou nudili, ale přežili jsme to. Horší to bylo s mamkou a s taťkou. Táta říkal něco o hlavě jak pátrací balón. To nevíme co znamená. Na táboře jsme dostali krásnou, velikou chatku. Moc se nám líbila, ale už jsme chtěli rychle vyrazit na nějaký ten výlet, jak nám bylo slíbeno. Tak jsme se šli podívat po okolí. Nedaleko (podle naší hlavní vedoucí Milušky, alias tety Ham to bylo jen asi 300 m) bylo koupaliště. Těch 300 metrů se nakonec ukázalo jako 1200 m (táta to pak změřil autem), ale statečně jsme to ušli. Koupaliště bylo parádní, ale voda hrozně ledová, byla tak ledová, že jsme měli takovýhle pindíčky Ale nás s bráchou nic nezastaví. A večer byl táááborák. To bylo něco. Seděli jsme s ostatníme dětma okolo ohně a zpívali písničky a hráli hry. Akorát nám bylo divný, že jsme pak neviděli na cestu do chatky, protože byla tma a tu my ještě moc neznáme.

            Další den jsme konečně vyrazili na pořádný výlet, do Radvanovic do Šťastné země. Nejdřív jsme nevěděli, co to je, ale pak nám spadly bradičky. Obrovská louka plná  našich oblíbených houpaček, prolejzaček, skluzavek, houpacích koníků a... óóóóbrovská nafukovací bublina, na který se parádně skákalo. Nevěděli  jsme dřív, na kterou tu hračku vylézt a táta s mamkou nevědli dřív, z čeho nás sundavat. Ale ta bublina, Davíďo si na ní lehl a jak ostatní děti skákaly, tak celý nadskakoval a Matýsek se mu hrozně smál. Pak jsme skákali tak, že jsme asi byli víc ve vzduchu než na zemi. Odpoledne jsme se šli ještě vykoupat, protože bylo opravdu horko. Táta nás učil skákat šipky.

             Je ráno a zase vyrážíme na výlet. Tentokrát jede celý tábor do Dvora Králového do ZOO a na Safari. Tam vám bylo zvířátek. Nejdřív jsme jeli autobusem, který byl asi rozbitý, protože neměl střechu a dívali jsme se na zvířátka, jak se pasou. Pak jsme museli chvíli čekat, protože na silnici stály krávy a nechtěly se hnout. Pak  jsme si šli prohlídnout všechny zvířátka, co tam mají. Bylo to parádní, projeli jsme se mašinkou, nakrmili kozičky a i dinosaury tam měli.

              Další den jsme zůstali v táboře. Byli  jsme se s koupat a pak jsme hráli s dětma v táboře hry. Házeli jsme šipkama, míčkama do kruhu, chodili na chůdách a stříleli z luku. A to nám šlo. A když měli děti volno, tak jsme chodili po táboře a balili holky (a že jich tam bylo na výběr) Ostatní kluci neměli šanci.  Třeba jsme šli k nám do chatky a za ní leželi na spacácích velcí kluci s holkama a nějak tam spolu švitořili. Ale když jsme přišli, tak se holky seběhly k nám a kluci jenom tak smutně koukali. Ale my jsme si s holkama jen tak trochu zaflirtovali a pak jsme se vrátili k tý stejně nejlepší holce na světě, k naší mamce.

             Dneska šly děti na nějakou dlouhu túru, tak mamka s taťkou rozhodli, že si uděláme taky výlet. Pojedeme prý na nějaký kopec, že je tam hezká vyhlídka. Nějak jako Sněžka se to jmenuje. Jeli jsme tedy do pece, né do tý co lezla Mařenka s Jeníčkem, ale do Pece. Jenže lanovka nejezdila, protože prý někde nahoře fouká vítr a tak jsme šli na bobovou dráhu. Nejdřív je táta s Davídkem a potom s Matýskem. Maminka se bála, prý nás bude jistit odspoda. Byla to paráda. Davídek jel stráááášně rychle dolů a křičel: "POZOR, JEDE DAVÍDEK, POZOR!" A pak jel Matýšek a taky křičel: "POZOR, JEDU" Byla to hrozná legrace. Pak jsme si dali ještě zmrzlinu, hráli si chvíli na hřišti a jeli za dětma.

             Je 4. srpna a vyrážíme autobusem do Kuksu. Strejda David řídí, my navigujeme. Kuks je takovej...  hospital, říkala maminka... zámek na kopci a maj tam spoustu soch. Maminka s babičkou se šly podívat dovnitř a my s tátou jsme to okoukli zvenku. Na nádvoří mají takovej rybníček (spíš louži) s leknínama. Táta si sedl na lavičku a my se ráchali ve vodě. Táta si dal  chleba se salámem, ten jsme mu snědli, takže vlastně jen s máslem a čekali jsme na maminku. A protože to bylo dlouhý, šli jsme se projít do parku. Samý krásný živý plot, sochy, vysypané cestičky bílým pískem, no řekněte, komu by se z tý nádhery nechtělo kakat??? Tak si táta vlezl s Davídkem za jeden ten plotík a udělali bobek (Davídek udělal bobek - pozn. táta)

              Další den šly děti zase na nějakou túru, tak jsme jeli za naším kamarádem Cipískem do Jičína. Byli jsme se podívat v domečku, kde Cipísek bydlí s maminkou Mankou a tátou Rumcajsem. Tam vám bylo hraček, moc se nám tam líbilo. Pak jsme šli ještě do muzea hry, to bylo taky dobrý, ale lepší to bude, až budeme větší. Davídek ještě nechápe, že na medvídka  z 18. století se prostě nešahá a nenosí se mamince ukázat.

              Dneska jsme si hráli zase s dětma. A nejvíc asi s kamarádkou Dominikou a Verčou. Jsou to moc hodný holky. Ale začalo se nám stýskat po zvířátkách a chtěli jsme jet zase do ZOO. Jenže ve Dvoře už jsme byli a tak zákonní zástupci rozhodli, že se pojede do pro ně nejkrásnější ZOO u nás, do Liberce. Byli jsme unešení. Davíďo s Matýskem se naučili nový slova, tak je hojně používali. To bylo samý: "HELE, TÁTO, KOUKEJ", "TY JO, MAMI". Paráda!!!

             A to už přišel konec tábora. Už se nám stejně začínalo stýskat po babičce Hele a po dědovi Vaškovi. Táta s mamkou začínali pomalu balit a my si zatím ještě hráli s dětma. Jo, a taky jsme lezli Velkýmu Davidovi do autobusu a zpívali do mikrofonu, co tam má. Moc se nám na táboře líbilo, zážitků máme tolik, že by nám nestačilo deset stránek. Už se moc těšíme na další tábor příští rok. Takže ahoj na dalším táboře za rok. Matýso & Davíďo